Kurs jeskynního potápění – UTD Cave 1

Nejedná se o typ kursu, do kterého se hlásíte ke „špičkovému“ instruktorovi, abyste se po spíše koupání než záhulu v jeskyni (v lepším případě, v horším někde v lomu) stal/-a nakonec Technical Cave Diverem! Tady nejde o kartičku, kterou si koupíte u piva, ale o znalosti a dovednosti bezpečného týmového potápění v prostředí, které stálo nejednoho mizerně vycvičeného potápěče život. Kdo nemá odpotápěno alespoň 500 hodin s dvojčetem a sucháčem by, podle mého názoru, neměl na jeskynní kurs vůbec pomyslet.

Po špatných zkušenostech se dvěma GUE tech instruktory v tomto roce, jsme byli velice mile překvapeni naprosto profesionálním přístupem španělského jeskynního instruktora UTD Sergi Péreze [serdži peres]. Za ním jsme se vydali na jihovýchod Španělska (http://www.rivemar.com/a.php). Díky tomu nám odpadly jeho náklady na dopravu, ubytování i stravování, které studenti jinak hradí. To může mít i své nevýhody, jelikož instruktor může mít povinnosti, které by mimo domov neměl. Sergi je velice vyrovnaný, přátelský a komunikativní člověk. Jak nám říkali místní, patří mezi explorační špičku jeskynního i technického potápění ve své zemi. Je mimo jiné C1 a T2 instruktorem UTD.

Rivermar	Instruktor UTD Sergi Pérez pri demonstraci Valve drill (ukazuje zavírání levého postu pravou rukou, ne tedy klasický v-drill).

Ještě před kursem se musí adept věnovat samostudiu na webu organizace. Pokud by se na to vykašlal, chybělo by mu to během kursu. UTD má učební materiály velice dobře zpracované. Přístupné jsou po přihlášení na unifiedteamdiving.com a zaplacení poplatku (poplatku za materiály, ne za kurs). Zahrnují komentované prezentace, prezentace bez mluveného komentáře (ty si lze stáhnout), videa požadovaných dovedností včetně těch, co patří do základního dovednostního kursu (UTD Essentials - ekvivalent GUE Fundamentals) a znalostní testy. Narozdíl od GUE nepožaduje UTD po studentovi, aby měl pro C1 za sebou základní dovednostní kurs, a tak ho může po domluvě absolvovat i student, který s organizacemi nemá zkušenosti. V tom případě však, podle mého názoru, prudce klesá pravděpodobnost úspěšného zakončení kursu. Většina potápěčů, a to včetně absolventů GUE Fundamentals, se totiž přeceňuje, a tak zanedbává základní dovednosti, kterými jsou zejména ovládání vztlaku, trim²⁾ a kopy. Kurz C1 neslouží k tomu, aby dovednosti učil, nýbrž na nich stavěl.

 

Dva moulové na cestách

S Frankem jsme měli začátekem listopadu letět z jeho bydliště, irského Dublinu, s nízkonákladovou společností Ryanair. Při check-inu měl však Frank nadváhu 3 kg, za kterou mu bylo naúčtováno 60 Eur. Polská slečna za přepážkou si slovo na „p“ a kritiku nesolidnosti společnosti vyložila po svém, a tak slovo dalo slovo, a i když nadváhu zaplatil, byl z letu vyloučen. Mně tak nezbývalo nic jiného než let zrušit a letenku vyhodit do koše. Další společnosti ten den již do Španělska neletěly. Pronájem auta ztroskotal na faktu, že nám ho nechtěli půjčit ani do Británie, natož do Španělska. A tak jsme trajektem z Dublinu dorazili po půlnoci do nějaké vesnice ve Walesu, odkud jsme po 4 hodinovém čekání pokračovali vlakem do Londýna. Přeplněné ranní metro s velkou těžkou sportovní taškou bez koleček je opravdu zážitek. Z Victoria Station nás konečně čekal přímý vlak na letiště Gatwick, odkud jsme letěli do španělské Murcie. Tam dobrodružství pokračovalo, když měl Frank problémy s pasem. Celníci neměli buď o angličtině ani ponětí, anebo nebyli ochotni ji používat. Angličany tady v lásce nemají. Jsou pro ně něco jako Rusové pro karlovaráky. Naštěstí mám jazyky rád, a tak jsme na policejní stanici moc času nestrávili. To, že si tam Frank zapomněl notebook, který jsme vyzvedli až po kursu, bylo již jen (první) třešničkou na dortu.

Sergi ocenil naši snahu dopravit se na kurs. Transfer ze 45 km vzdáleného letiště zajistil zdarma, stejně jako veškerou dopravu během C1, a to včetně ponorů z člunu. Ubytováni jsme byli 10 minut od základny. Díky „složitější“ cestě jsme však přišli o předkursovní den, který jsme chtěli věnovat ladění zapůjčených láhví, zátěže a tréninku základních dovedností jako pohyb pod vodou, drilly³) a výměna masky. S Frankem jsme naštěstí v tomto roce absolvovali kolem 20 společných ponorů a byli poměrně sladěni, alespoň pro potápění ve volné vodě. Výstroj pro jeskynní potápění je identická s výstrojí pro volnou vodu i pro technické potápění. Do jeskyně si berete navíc jeden buben na tým, každý má v kapsách dvě cívky a šipky. Bójku pravděpodobně nechají potápěči doma.

 

Kurs - den první

Španělská mentalita spočívá v klídku a pohodě. Nikam se nepospíchá. 10 hodin je spíš 10:15 a 10:30 je také OK. Dát si několikrát během dne v místní putyce v klidu kafíčko je společenskou záležitostí.

Kurs probíhal v angličtině. Nejprve jsme se dozvěděli co nás čeká a nemine. Následoval krátký úvod do práce s bubnem, pohybu v nulové viditelnosti, teorie v-drillu a popis 6 základních technik (tzv. Basic 6⁴⁾). Sergi mě zaskočil velice liberálním názorem na DIR. Některé jeho názory a metody bych dál nedoporučil. To je hlavní rozdíl mezi striktním přístupem GUE a volnější UTD filozofií.

První ponor byl ze břehu s maximální hloubkou kolem 6 metrů a sloužil instruktorovi k odhadu naší úrovně. Trim, ovládání vztlaku, v-drill, s-drill, basic 6 a kopy byly natáčeny k následující analýze. Sergi nevyžadoval, abychom dělali v-drill UTD, ale umožnil nám setrvat u techniky, na kterou jsme zvyklí od GUE. Následovalo plavání se zavřenýma očima po natažené šňůře, a to individuálně i ve dvojici. Při ponoru jsme se naučili postup při OOG situaci v pozici za sebou, kdy je dlouhá hadice vedena od poskytujícího (vzadu) z 1. st. podél vnitřní strany pravého stehna potápěče v nouzi. Dále mezi jeho pravou láhví a křídlem do jeho úst. Regulátor je jištěn úchopem za hadici. Poskytující zůstává stále v dotykovém kontaktu. Ponor byl přerušen dvěma briefingy na hladině. Končil navíjením šňůry jedním z nás za postupu v týmu a výstupem na místě, kdy jeden z nás měl masku a vedl druhého bez masky hmatem k hladině.

 

Den druhý

Začali jsme krátkým nácvikem práce s bubnem a dozvěděli se jak se používají značky (šipky a cookies) i jak se značí šňůry o průměru, na který se malá šipka či cookie nevejde. Byly nám vysvětleny pojmy „jump“, „gap“ a „téčko“. Stejně jako jednoduché americké dotykové signály v nulové viditelnosti.

Pokračovali jsme praxí při ponoru z lodě do mořské jeskyně „CT12“. V mělké části 8-12 m jsme cvičili práci s bubnem, postup v týmu, pasivní i aktivní komunikaci světlem a také jsme zažili první kombinované závady (ztráta masky, OOG a závada hlavního světla). Zkusili jsme si i hledání ztracené vodící šňůry pomocí cívky v nulové viditelnosti (zavřené oči).

Sergi chtěl, abychom po způsobu UTD vedli kabel hlavního světla pod dlouhou hadicí. To nám dělalo jako GUE potápěčům problémy a při zavěšení hlavního světla na pravý prsní d-kroužek jsme sem tam dlouhou hadicí "uzavřeli" kabelem, a tak částečně omezili její rychlé rozvinutí.

Odpoledne nás člunem odvezla Sergiho krásná a vždy usměvavá manželka, mimochodem také instruktorka UTD, do stejné jeskyně. Následoval vstup jiným vchodem začínajícím ve 23-25 metrech. Jeskyně začala brzy prudce stoupat a snad na 30 metrech jsme se dostali na úroveň ranního ponoru do 8 metrů. Následovala první restrikce (úžina). Mezi naše hlavní nedostatky patřila komunikace a sladění rychlosti. Já jsem pod vodou spíše takový slimák, zatímco Frank běží na vlak. Tento ponor nás stál život. V týmu o dvou lidech jsme měli potápět pětiny (což instruktor před ponorem schválně nezdůrazňoval) a tak se při 160 barech v 2x12 obrátit zpět. Přesně v okamžiku, kdy mi na bubnu nezbývalo ze 117 m šňůry skoro nic, mi Sergi vypnul hlavní světlo, aby nás s necelými 160 bary v láhvích zastavil. Při cestě zpátky následovaly další závady. Zatím ještě v mírném tempu. UTD zásadně nevyučuje více než tři vážné závady najednou, jelikož více považuje za zcela nereálné. Strhávání ploutví, řezání hadic, vythrávání regulátoru či podobné techniky jsme v kursu nezažili. Sergi nás také nikdy během kursu nezamotal do šňůry. Říkal, že když budeme nešikovní, tak to zvládneme sami. O masku nás zásadně prosil poklepáním na zorníky a nikdy ji nestrhával. Jelikož jsme toho moc nezkalili, připravil nám "nulovou" viditelnost sám.

 

Den třetí

Třetí den se k nám přidal španělský student a potápěč GUE, Bernardo, 43letý právník, kterému již Sergi několikrát jeskynní certifikaci neudělil. Znovu jsme začali krátkým nácvikem na suchu, tentokrát práci se šňůrou v týmu o třech potápěčích, a tedy mnohem složitější na koordinaci a už i tak chabou schopnost komunikace.

Následoval ponor údajně v jedné z nejhezčích jeskyní Španělska zvané Cueva del Agua (video ze dne našeho posledního ponoru od nizozemského DIR potápěče:
http://www.vimeo.com/16724214). Potápění v ní je po španělsku zakázané/nezakázané po tom, co tam v tomto roce zemřel další potápěč. Při pohybu mimo hlavní trasy způsobují bubliny silný spád kamínku ze stropu (viz. foto), někdy i kamenů větších než pěst. Jejich dopad na dno způsobuje silné kalení. Jeskyni trvá asi týden než se dostane do původního stavu. Teplota mírně slané vody se po celý rok pohybuje mezi 28 a 30°C. Prvních několik metrů má potom asi 22°C.

Předponorová sekvence byla ponechána zcela na nás. Používali jsme to, co nás všechny tři učilo GUE tzv. head to toe check ⁵⁾, zahrnující také modifikovaný s-drill, flow check a bubble check. Během čtyř zanoření a vynoření prokládané briefingy s popisem nedostatků jsme zažili nejrůznější závady. Selhání hlavního světla i záložních, OOG situace, ztráta masky (Sergi zakázal vytahovat při „ztrátě“ záložní masku, jelikož „by to pro nás bylo příliš jednoduché“). Docházelo k nejrůznějším závadám ventilů simulovaných bublinkami ze vzduchové pistole instruktora, při kterých měl partner zjistit stav a tým zvolit správný postup. Při vážných závadách jako OOG situace a selhání hlavního světla se ponor okamžitě ukončuje.

Mezi hlavní nedostatky patřila znovu komunikace, nesprávné postavení týmu vzhledem k rozměrům prostorů či příliš křečovitá práce s bubnem. V rozvíjení a svíjení bubnu, a tedy i střídání funkcí v týmu jsme se pravidelně střídali. Řešení všech závad nám instruktor před ponorem nevysvětlil, a tak nás nutil přemýšlet a nějak vhodně si poradit. Pokud jsem například přišel o hlavní světlo a následně i o jedno záložní, poskytnul mi Bernardo jedno ze svých dvou záložních světel tak, aby každý z nás měl dva světelné zdroje. Naučili jsme se, že „nejslabší“ potápěč, tj. ten s největší závadou (většinou OOG) patří doprostřed týmu.

Při jednom z ponorů mi Sergi odšrouboval z křídla odpouštěcí ventil, čehož jsem si všiml, až když jsem ho chtěl použít. V horizontálním trimu a u nepřetíženého potápěče plyn z křídla jen tak jednoduše uniknout nemůže.

Takto vyzeral výstroj po ponore.

 

Den čtvrtý

Pokračovali jsme v nácviku z předchozího dne s tím rozdílem, že situace byly složitější a závady se kumulovaly. Bylo vyžadováno správné rozhodnutí ve stresové situaci, které nebylo vždy tak patrné jako při ponorech předchozích. Střídali jsme se ve funkcích: „leader“ či „č.1“ vede naviják a úvazuje šňůru za asistence druhého, který mu navrhuje možná místa, přisvicuje a úvazky kontroluje. Třetí v týmu má za úkol dohlížet na bezpečnost partnerů, sleduje širší okolí a zapamatovává si podrobněji profil ponoru i jeskyně. Pasivní světelná komunikace je klíčem k pohodovému ponoru. Sledovat, co se ve které minutě, v jaké hloubce a při kolika barech stalo, jsme si při tolika závadách nebyli schopni zapamatovat. Na cestě zpátky č. 2 úvazky uvolňuje a leader šňůru svíjí. Ta by měla být neustále natažená. Pokud č. 1 nestíhá svíjet a šňůra není naplá, č. 2, popř. i č. 3 šňůru mezi prsty obou rukou napínají tak, aby napnutá byla. Instruktor nás upozornil, že jednotlivé rozdělení čísel/funkcí neznamená, že musíme v tomto pořadí plavat za sebou. Pokud to umožní jeskyně měli bychom plavat např. téměř vedle sebe (č. 1 uprostřed). Kvůli mizerné viditelnosti jsme se rozhodli dva z ponorů sami ukončit a vrátit se k východu. Komunikace se zlepšila, ale k dokonalosti měla daleko.

UTD se snaží kursy přizpůsobit úrovni potápěčů a instruktor není vázán pevnými hranicemi. A tak jsme se dostali v závadách až na úroveň "4", která není v kursu povinná a její špatné řešení má za následek "smrt". Z bezpečnostních důvodů je nácvik prováděn blízko východu. Konkrétně se jednalo např. o situaci, kdy potápěč č. 1 měl rozbitý pravý post a dýchal ze záložky, č. 2 neměl masku a byl po šňůře veden č. 1. Instruktor číšlu 2 navíc nenápadně zavřel levý post - simuloval tak zavření o strop jeskyně, tzv. roll-off. Č. 3 svíjelo šňůru při vertikálním výstupu (tedy nutno odpouštět plyn z křídla i sucháče) a najednou přišlo o veškerý plyn. Drtivá většina lidí žádá o plyn potápěče s maskou, který však dlouhou poskytnout nemůže, místo aby si regulátor vyžádalo od potápěče bez masky poklepáním na regulátor v jeho ústech. Ten by samozřejmě hned po poskytnutí musel řešit zavřenou záložku. Já jsem se do situace číšla 3 dostal jako první a úspěch mě minul. Když byl při jiném z ponorů Frank ve stejné situaci, strhl si Bernardo s maskou, ale s nefunkčním pravým postem záložku z krku a podával jí Frankovi. Já jsem nesměle podával svojí dlouhou hadici, aniž bych věděl proč. Nedostal jsem totitž signál a bez masky nevěděl co přesně se děje. Prostě jsem měl pocit, že by ji mohl jeden z nich potřebovat. S nefunkčním levým postem jsem však nemohl přejít na záložku a chtěl jsem dýchat střídavě s Frankem, který si nakonec mojí dlouhou vzal. To, že šlo jen o můj roll-off, který jsem "měl svolení opravit" jsem nějak nepostřehl. Bral jsem ho jako nefunkční post. Tolik závad během ponorů mě zmátlo. Frank se však o můj plyn se mnou z nějakého důvodu (asi za trest, že jsem nedával pozor) dělit nehodlal, a tak mi instruktor poskytl svojí dlouhou hadici.

Samozřejmě jsme nesměli zapomínat na bezpečnostní zastávky, které se dělají každé 3 metry od 50% průměrné hloubky ⁶⁾. U nás tedy například "1 minutu" v 9 m, 1´ v 6 m a 1´m ve 3 metrech. Pro jednoduchost je vhodné mít v každé hloubce úvazek.

Pokud někdo přišel o masku, do konce ponoru ji zpátky nedostal a výstup z jeskyně byl dokončen přímým výstupem u východu ve volné vodě za vedení partnera za dlaň. Situace je pouze tréninková, v týmu o třech členech se 6 maskami málo reálná. Účelem je navodit jistý stupeň stresu a ukázat, že i bez masky to jde.

Při následujícím zanoření nám Sergi odřízl z natažené vodící šňůry asi 10 metrů. Situaci jsme úspěšně vyřešili navázáním cívky na jednu ze stran šňůry a hledáním druhého konce v předpokládaném směru. Při tom nás provázely samozřejmě zase nějaké ty závady.

Vchod do jeskyně Cueva del Agua. Zde jsme absolvovali většinu ponorů.

 

Den pátý

Při všech tréninkových ponorech, bez ohledu na závady, jsem se cítil absolutně uvolněně. Paradoxně tomu tak nebylo při posledním ponoru, kdy nás čekal ponor pro zábavu. Při postupu hlouběji do jeskyně jsme měli řešit běžné situace, které by nás čekaly při mimokursovním ponoru.

UTD, jak již bylo řečeno, umožňuje instruktorovi přizpůsobit náročnost kursu úrovni studentů (např. použití stejdže v kursu Cave 1 či skútru v Cave 2). Instruktor rozhodl, že použijeme postupové láhve. Všichni jsme je běžně při potápění používali. Na suchu nám vysvětlil postup UTD při stage switchi (přechodu na/ze stejdž/deko láhve). Na začátku ponoru jsme si zkusili předat láhev partnerovi, tak abychom k jedné připnuli i druhou. Za karabiny a gumy/gumicuky, které mají hadici regulátoru držet na místě si ode mě Sergi vyslechl kritiku. Kdybych věděl, že se budeme potápět se stejdžemi, přivezl bych si každopádně vlastní postroje.

Ve vedení jsem byl při závěrečném ponoru tentokrát na řadě já. Dlouhé hodiny, které jsem strávil vyvazováním při nočních ponorech v mělkých vodách a mírném proudu Vltavy v Davli, se vyplatily. Prvních 70 metrů k trvalé šňůře jsme ve špatné viditelnosti zdolali až po 25 minutách. Ve vodě nikam nepospíchám. Baví mě kopnout a nechat se bez jakéhokoli dalšího pohybu pohodlně nést a užívat si prostředí. Stejdže jsme odložili na šňůře při tlaku 110 bar a pokračovali při dodržení pravidla pětin na plynu na zádech. Plavali jsme kolem výstroje (velká monoláhev a žaket) jednoho z potápěčů, který se z jeskyně již živý nedostal. Postupové láhve jsme dodýchali na cestě zpět. Ponor trval 112 minut a dostali jsme se přes 3 téčka 230 metrů do Cueva del agua. Na cestě od pevné šňůry a svíjení bubnu nás čekalo ještě pár závad. „Praskl“ mi o-kroužek mezi ventilem a stejdží. Láhev jsem se rozhodl „dodýchat“, což trvalo díky Sergiho zásahu asi 3 sekundy. Po přechodu na záložku jsem si vyžádal kvůli rozbitému pravému postu od Franka dlouhou hadici (NEjednalo se o OOG situaci, chtěl jsem druhý zdroj plynu). Ale díky naší tradičně mizerné komunikaci jsem mu ji vrátil do ruky, abych nejprve stejdž sbalil. On to pochopil jako odmítnutí. Po sbalení ho žádám o plyn. Následuje snad několikaminutová komunikace o tom, aby mi dal nějaký plyn. Buď jeho stejdž, anebo dlouhou hadici. Nakonec mi dal stejdž se 30 bary (to bylo špatně, měl jsem si vzít hadici, jelikož dvojče obsahuje plynu mnohem více). Protože jsme byli pár metrů od východu, tak jsem to za tak špatné rozhodnutí nepovažoval. Následovaly další závady a pozitivní, téměř prázdné stejdže i nedostatečný relax při ponoru dělaly své. Plyn ze sucháče se mi špatně vypouštěl, a tak jsem jednu ze stejdží odepnul a poslal sbalenou po šňůře ke vchodu. Ta tam byla vedena téměř vertikálně. Během toho kluci řešili OOG situaci, při které Frank (poskytující) neměl masku. Bernardo tak jako jediný, poučen z našich předchozích chyb, vyřešil situaci úrovně 4 správným způsobem. Já mezitím přešel ze druhé stejdže na záložku na krku a pracoval s navijákem, tak aby se do šňůry kluci nemohli zamotat či od ní vzdálit.

Nikdy během kursu jsme neměli pocit, že bychom byli v ohrožení zdraví či života. Sergi se vždy hbitě a skrytě pohyboval ve slepých úhlech. Světlo přitom měl často rozsvícené ale zakryté rukou. Ventily, které nám zavřel a simuloval neopravitelnou závadu postu, vždy znovu otevřel. K praktické vodní části nemám nejmenší výhrady.

Večer nám instruktor, ne příliš povedeně, osvětloval základy a principy ratio deco (počítání dekomprese z hlavy), které jsme stejně již pro tuto úroveň znali. Úvod do side-mount potápění jsme již dříve odmítli s odůvodněním, že nás pseudo-DIR sidemount z backplatu a stejdží nezajímá.

Během 5 dnů jsme absolvovali 7 ponorů, z toho 6 jeskynních s celkovou délkou 560 minut a maximální hloubkou 25 metrů. Vyhodnocení kursu následovalo mezi čtyřma očima, kdy se nás instruktor ptal na názor, včetně toho, co se nám nelíbilo a co by měl zlepšit. Sergimu jsem řekl, že by měl dělat 2 jeskynní ponory navíc a zkritizoval stejdž postroje jeho základny. Formulář hodnotící studenta a jeho úroveň vyplňoval instruktor před námi. Přitom chválil pozitiva a zdůrazňoval negativa. Bernardo na potřetí či dokonce na počtvrté (raději jsme se ho neptali) v kursu neuspěl. My dva s Frankem jsme byli prvními studenty v tomto roce, co dostali certifikaci napoprvé.

Náklady na kurs

Před kursem po nás nevyžadoval Sergi žádnou zálohu. Když jsme se o ní sami zmínili, označil ji za zbytečnou. To je zásadní rozdíl od všech třech GUE instruktorů, se kterými máme osobní zkušenosti. Ti chtěli zaplacení celého kursovného ještě před zahájením výuky.

Kurs jsme měli možnost dělat na UTD konferenci ve Francii o několik týdnů dříve, ale Sergi nás upozornil na nižší úroveň a menší zkušenosti dvou potápěčů, kteří do Francie jeli. Proto jsme se rozhodli kurs odložit. Tak seriózní přístup se jen tak nevidí. Problematický počet jsou také čtyři potápěči. DIR-tým má buď 2 nebo 3 členy. Ani méně, ani více. Čtyři lidé jsou dva týmy po dvou potápěčích.

 

Položka	Náklady
Kurs	1150 Eur
Poplatek UTD	99 USD (70 Eur)
Náklady instruktora	0 Eur
Pronájem dvojče, zátěž; EAN32	50 Eur (10 Eur den/os.)
Ubytování s kuchyní, pračkou	100 Eur / os. za 5 nocí
Transfer letiště a doprava k dírám	0 Eur
Letenka	470 Eur
Strava	150 Eur
Celkem zhruba	2000 Eur

Instruktora, základnu i její personál, navštívené jeskyně i letovisko mohu pouze doporučit. Ryanair ne.

Řešení freeflow bez masky v trimu a bez změny hloubky.

Text a foto: Špalek ( HOG-Spalek@seznam.cz )

¹⁾ http://www.divestar.eu/technicke-potapeni/techdiving-dir-vyukove-systemy.html
²⁾ http://www.divestar.eu/technicke-potapeni/techdiving-trim-a-spravne-rozmisteni-zateze.html
³⁾ UTD má rozdílné provedení drillů než GUE:
S-drill (http://www.stranypotapecske.cz/teorie/s-drill.asp?str=201001251519150 je ovlivněn
tím, že UTD vede kabel hlavního světla pod dlouhou hadicí.
V-drill (http://www.stranypotapecske.cz/teorie/v-drill.asp?str=201001052329250) vypadá u UTD a v provedení Sergiho manželky následovně:
http://www.youtube.com/watch?v=9Oc6xAfTaDI&feature=mfu_in_order&list=UL
⁴⁾ http://www.youtube.com/watch?v=AZLMlYgicLc&feature=related
⁵⁾ http://www.stranypotapecske.cz/teorie/gueedge.asp?str=201003251412100
⁶⁾ Stejná metoda jako u GUE:
http://www.stranypotapecske.cz/teorie/guemd.asp?str=201006162203390
⁷⁾ UTD Sidemount system: http://vimeo.com/16796244, http://vimeo.com/16795027